S Tomem Bombadilem se
setkáváme poprvé, když ve Starém hvozdu začne dědek Vrbák
„požírat“ Smíška a Pipina. V této svízelné situaci se
najednou u hobitů po volání o pomoc objeví veselý chlapík,
který je větší než hobiti, ale nedosahuje dostatečné výšky,
abychom ho mohli charakterizovat jako člověka. Pomocí písničky,
jakožto slovní magie, pak hobity z pasti dědka Vrbáka dostane a
poskytne hobitům ve svém domě dočasné přístřeší a útočiště.
Takový způsob magie použije i při záchraně hobitů před
mohylovými duchy. Dalším jeho trikem je odehnání deště, aby se
vůbec nenamočil :). Zajímavostí určitě také je, že prsten nad
ním jako nejspíše jediným z celé Středozemě neměl žádnou
moc, tedy když si ho nasadil, zůstal viditělný a naopak viděl
Froda, když si prsten nasadil a zmizel.
Ohledně původu Toma se
pak dozvídáme zajímavé informace právě ve chvílích, kdy hostí
hobity u sebe doma. Tom žije s ženou jménem Zlatěnka, která je
vodní žínkou (což samotné už vybočuje z klasického Tolkienova
světa), ale její vzhled je připodobňován z pohledu hobitů k
mladé elfí královně. Frodo se Zlatěnky ptá „Kdo je Tom
Bombadil?“ Zlatěnka odpovídá tajemně a i značně filosoficky:
„Je. Je, jak jste ho viděli. Je Pánem lesů, vod a kopců.“ Dál
se dostávají k tomu, že Tomovi v tom kraji nic nepatří, ale je
Pánem.
Když sedí hobiti již
se samotným Tomem, zeptá se ho Frodo „Kdo jsi, Pane?“. Je
vidět, že i Froda zajímá Tomova historie a původ a není schopný
dle svých znalostí různých vyprávění a příběhů
jeho osobu nikam zařadit. Tom pak odpovídá, že je nejstarším
(tak mu říkali i elfové – Iarwain Ben-adar, tedy nejstarší a
bez otce), že tu byl dřív než řeka a stromy, pamatuje první
kapku deště a první žalud, když elfové odcházeli na západ,
Tom už byl a že znal tmu pod hvězdami než přišel odjinud Temný
pán (rozuměj Morgoth). To nám to ten Tom teda vůbec neusnadnil.
Jedna z teorií se kloní k tomu, že by Tom Bombadil mohl být
samotným Eruem, Ilúvatarem (tedy zosobněním jediného boha),
zejména i v odkazu na to, co řekla Zlatěnka. Tuto teorii však
zpochybnil sám Tolkien ve svých dopisech.
Další možností je Tom
Bombadil – maia, tedy že by byl jedním z mocných duchů, kteří
přišli na počátku časů společně s Valar jako jejich pomocníci
a bytosti stejné podstaty, ale nižšího řádu. Maiou je například
i Sauron nebo Olórin (tedy duch, který pak do Středozemě připlul
oděn v lidské tělo jako Istari – Gandalf). Těmto bytostem se
Tolkien částečně věnuje, zejména v Silmarillionu, ale nikde
Toma Bombadila nezmiňuje. Informace o Tomovi ukazují na to, že by
mohl být maia, resp. nejsou zde takové důkazy, které by to přímo
vyvraceli. Osobně se k tomuto názoru nekloním, protože jak už
jsem uvedl výše, Tolkien nepočítal a ani nevytvářel Toma
Bombadila jako další část skládačky do prstenovského univerza,
ale jako něco, co chtěl vložit do příběhu z jiného důvodu.
Chápu tak Toma jako
postavu vlastního druhu, která nemá v jiném čase ani místě
Středozemě obdoby, slovy práva by se jednalo o osobu sui
generis, tzn. že je jediným
svého druhu. Je třeba si totiž povšimnout, že v Pánovi prstenů
je celý příběh s Tomem Bombadilem jakoby vytržený z celé
trilogie a je takovým příběhem v příběhu. Má i určité
pohádkové ale i mýtické motivy (zejména ve smyslu tajemnosti
Tomovi postavy), které tak úplně nezapadají do celého systému
Tolkienova světa. I když má takovéto prvky, je škoda, že ve
filmu nebyla scéna s Tomem zahrnuta, protože je dle mě poměrně
důležitá pro postavy hobitů a chápání jejich cesty a úkolu.
Tom je jasný pacifista, který ovšem přesně ví, kým je. Na
nikoho jiného si nehraje, o ovládnutí někoho jiného či o moc mu
vůbec nejde. Jak řekla Zlatěnka, „je, jak jste ho viděli“,
což naprosto odpovídá i nitru jeho postavy. Díky této
charakteristice nad ním prsten nemá moc. Zároveň se Starý hvozd,
jako „jeho“ omezené území stává další baštou dobra, která
ovšem slouží lidem a jiným bytostem Středozemě pouze
filosoficky skrz svoji existenci. Nijak aktivně se totiž Tom do
boje s zlem nezapojuje. Můžeme to přirovnat například k Roklince
a Lórienu a jejich politiky appeasementu :). Ale právě ta naděje
možného útočiště a zejména znalost postavy, nad kterou nemá
prsten moc, je podle mého názoru pro hobity zásadní. Dodává jim
to sílu (i když se nechtějí vydat na další cestu bez Toma)
pokračovat v cestě a úkolu. Vidí, že Sauronovo zlo není
všemocné a že existují bytosti, na které nedosáhne.
Můžeme
tam pak i najít určitou myšlenkovou paralelu k Lórienu a
Galadriel, která je i mezi elfy považována za moudrou a mocnou
(tedy trochu vybočuje) a která, i když jiným způsobem, prstenu
nepodlehne. Stejně jako v Lórienu dostalo společenstvo od
Galadriel dary na své cesty, tak dostávají hobiti novou výbavu od
Toma Bombadila potom, co je zachrání před mohylovými duchy. Dle
mého je zde stejná příběhová funkce pro postavy jak Starého
hvozdu a Toma Bombadila, tak Lórienu a paní Galadriel. Je to pro
hobity, resp. pro společenstvo takový „motor dobra“, aby
pokračovali dál a že jsou místa, kam se temnota nedostala a
nejspíš ani nedostane. Toho si můžeme povšimnout i ve chvíli,
kdy Galadriel pomůže Frodovi po střetnutí s Odulou vstát a
pokračovat v cestě.