Střípky ze Středozemě - Tom Bombadil

Všichni, kdo četli Pána prstenů, si jistě vzpomenou na počáteční dobrodružství Froda, Sama, Smíška a Pipina ve Starém hvozdu a jejich setkání s Tomem Bombadilem. Postavu Toma měl Tolkien v hlavě už před Pánem prstenů a chtěl ho do příběhu zahrnout i přes to, že z klasického univerza Tolkienova světa vybočuje. Můžeme se s ním ještě setkat ve dvou básních Příběhy Toma Bombadila a Bombadilova plavba. Tímto příspěvkem bych se chtěl zamyslet zejména nad samotným původem Toma Bombadila a zdali má nějaký vztah ke zmíněnému univerzu a nad účelem jeho postavy v rámci celé trilogie.

S Tomem Bombadilem se setkáváme poprvé, když ve Starém hvozdu začne dědek Vrbák „požírat“ Smíška a Pipina. V této svízelné situaci se najednou u hobitů po volání o pomoc objeví veselý chlapík, který je větší než hobiti, ale nedosahuje dostatečné výšky, abychom ho mohli charakterizovat jako člověka. Pomocí písničky, jakožto slovní magie, pak hobity z pasti dědka Vrbáka dostane a poskytne hobitům ve svém domě dočasné přístřeší a útočiště. Takový způsob magie použije i při záchraně hobitů před mohylovými duchy. Dalším jeho trikem je odehnání deště, aby se vůbec nenamočil :). Zajímavostí určitě také je, že prsten nad ním jako nejspíše jediným z celé Středozemě neměl žádnou moc, tedy když si ho nasadil, zůstal viditělný a naopak viděl Froda, když si prsten nasadil a zmizel.

Ohledně původu Toma se pak dozvídáme zajímavé informace právě ve chvílích, kdy hostí hobity u sebe doma. Tom žije s ženou jménem Zlatěnka, která je vodní žínkou (což samotné už vybočuje z klasického Tolkienova světa), ale její vzhled je připodobňován z pohledu hobitů k mladé elfí královně. Frodo se Zlatěnky ptá „Kdo je Tom Bombadil?“ Zlatěnka odpovídá tajemně a i značně filosoficky: „Je. Je, jak jste ho viděli. Je Pánem lesů, vod a kopců.“ Dál se dostávají k tomu, že Tomovi v tom kraji nic nepatří, ale je Pánem.

Když sedí hobiti již se samotným Tomem, zeptá se ho Frodo „Kdo jsi, Pane?“. Je vidět, že i Froda zajímá Tomova historie a původ a není schopný dle svých znalostí různých vyprávění a příběhů jeho osobu nikam zařadit. Tom pak odpovídá, že je nejstarším (tak mu říkali i elfové – Iarwain Ben-adar, tedy nejstarší a bez otce), že tu byl dřív než řeka a stromy, pamatuje první kapku deště a první žalud, když elfové odcházeli na západ, Tom už byl a že znal tmu pod hvězdami než přišel odjinud Temný pán (rozuměj Morgoth). To nám to ten Tom teda vůbec neusnadnil. Jedna z teorií se kloní k tomu, že by Tom Bombadil mohl být samotným Eruem, Ilúvatarem (tedy zosobněním jediného boha), zejména i v odkazu na to, co řekla Zlatěnka. Tuto teorii však zpochybnil sám Tolkien ve svých dopisech.

Další možností je Tom Bombadil – maia, tedy že by byl jedním z mocných duchů, kteří přišli na počátku časů společně s Valar jako jejich pomocníci a bytosti stejné podstaty, ale nižšího řádu. Maiou je například i Sauron nebo Olórin (tedy duch, který pak do Středozemě připlul oděn v lidské tělo jako Istari – Gandalf). Těmto bytostem se Tolkien částečně věnuje, zejména v Silmarillionu, ale nikde Toma Bombadila nezmiňuje. Informace o Tomovi ukazují na to, že by mohl být maia, resp. nejsou zde takové důkazy, které by to přímo vyvraceli. Osobně se k tomuto názoru nekloním, protože jak už jsem uvedl výše, Tolkien nepočítal a ani nevytvářel Toma Bombadila jako další část skládačky do prstenovského univerza, ale jako něco, co chtěl vložit do příběhu z jiného důvodu.

Chápu tak Toma jako postavu vlastního druhu, která nemá v jiném čase ani místě Středozemě obdoby, slovy práva by se jednalo o osobu sui generis, tzn. že je jediným svého druhu. Je třeba si totiž povšimnout, že v Pánovi prstenů je celý příběh s Tomem Bombadilem jakoby vytržený z celé trilogie a je takovým příběhem v příběhu. Má i určité pohádkové ale i mýtické motivy (zejména ve smyslu tajemnosti Tomovi postavy), které tak úplně nezapadají do celého systému Tolkienova světa. I když má takovéto prvky, je škoda, že ve filmu nebyla scéna s Tomem zahrnuta, protože je dle mě poměrně důležitá pro postavy hobitů a chápání jejich cesty a úkolu. Tom je jasný pacifista, který ovšem přesně ví, kým je. Na nikoho jiného si nehraje, o ovládnutí někoho jiného či o moc mu vůbec nejde. Jak řekla Zlatěnka, „je, jak jste ho viděli“, což naprosto odpovídá i nitru jeho postavy. Díky této charakteristice nad ním prsten nemá moc. Zároveň se Starý hvozd, jako „jeho“ omezené území stává další baštou dobra, která ovšem slouží lidem a jiným bytostem Středozemě pouze filosoficky skrz svoji existenci. Nijak aktivně se totiž Tom do boje s zlem nezapojuje. Můžeme to přirovnat například k Roklince a Lórienu a jejich politiky appeasementu :). Ale právě ta naděje možného útočiště a zejména znalost postavy, nad kterou nemá prsten moc, je podle mého názoru pro hobity zásadní. Dodává jim to sílu (i když se nechtějí vydat na další cestu bez Toma) pokračovat v cestě a úkolu. Vidí, že Sauronovo zlo není všemocné a že existují bytosti, na které nedosáhne.

Můžeme tam pak i najít určitou myšlenkovou paralelu k Lórienu a Galadriel, která je i mezi elfy považována za moudrou a mocnou (tedy trochu vybočuje) a která, i když jiným způsobem, prstenu nepodlehne. Stejně jako v Lórienu dostalo společenstvo od Galadriel dary na své cesty, tak dostávají hobiti novou výbavu od Toma Bombadila potom, co je zachrání před mohylovými duchy. Dle mého je zde stejná příběhová funkce pro postavy jak Starého hvozdu a Toma Bombadila, tak Lórienu a paní Galadriel. Je to pro hobity, resp. pro společenstvo takový „motor dobra“, aby pokračovali dál a že jsou místa, kam se temnota nedostala a nejspíš ani nedostane. Toho si můžeme povšimnout i ve chvíli, kdy Galadriel pomůže Frodovi po střetnutí s Odulou vstát a pokračovat v cestě.