Puzzle a zase puzzle

Řekl jsem si, že bych mohl navázat na příspěvek Evky o puzzlích a taky ze své sbírky něco přidat. Nejsem sice takový ostřílený skládač, ale rozhodně mě puzzle baví a bezva se mi u nich odpočívá od ostatních myšlenek. Letos jsem u dědy na chalupě narazil na starší puzzle korábu, které už jsem nějakou dobu neviděl a říkal jsem si, že je tam nemůžu nechat jen tak se válet. Bál jsem se sice, že bude hodně dílků chybět, ale nakonec to nebylo vůbec tak strašný a chyběly jenom 4. Skládalo se celkem rychle (1000 dílků) a přišel jsem na to, že při skládání občas trpím samomluvou, jak si říkám kam který dílek bude patřit :). Jinak se ale snažím být co nejvíc normální, opravdu...

U dalších puzzlí (1500 dílků), který jsem dostal od Zuzky, jsem se celkem zapotil a jak jsem neměl moc času, tak jsem je skládal vždycky po troškách. Poté, co jsem doskládal okraje a následně se vrhnul do plochy, začal jsem propadat panice, protože to šlo strašně pomalu, a když jsem po hodině položil asi 10 dílků, rozhodně mě to nepovzbudilo :). Rozostřit část obrazu na puzzlích fakt není dobrý nápad. O to víc jsem však zajásal, když nějaký ten dílek sedl na to správné místo a pomalu se i plocha začala plnit. Výsledek se mi nakonec moc líbí.
 

Ještě musím vymyslet, co s ním udělám, nějak se mi nechce ho rozkládat, když mi zabral takovou dobu :). Najde se ještě nějaký fanoušek puzzlí?

P.S. Dádo, pořád čekáme na ten článek o rohožkách :P.