(Nakonec) Vydařená dovča

Po smolném začátku týdne, kdy nám někdo ukradl dýně a zrušili nám zájezd do Francie, jsme vymyslely velkolepý plán, jak si dovolenku nahradit, ježto se nám povedl.
Rozhodně jsme chtěly jet do Drážďan na výlet, což jsme zamýšlely již delší dobu. Pak jsme si našly nějaké to divadlo, bazén, galerii, dobrá jídla a dopadlo to takhle:

Ve středu ráno jsme šly s Lůcou do galerie, do nově opravených lázní. Jsou opravdu hezky opravené a mají to tam super (umělecké tedy).

A: Ze stálých výstav se mi líbilo české umění 19. a 20. století - nejvíc Muž ve svetru od Oty Janečka a socha, která jmenuje nějak jako Tanec. Už se mi moc nelíbily ty stálé výstavy ze sbírek pana Liebiga a to nizozemské umění, to bylo trochu nuda. Supr byla nějaká čupr výstava moderního umění, který jsme vůbec nepochopily, ale nakonec se ukázalo, že to je prostorové znázornění lezeckých cest.
E: Mě se taky líbilo to 19. a 20. století, tam se mi nejví líbily ty chromovaný obdélníčky, který mě nutily, abych do nich šťouchala, protože to vypadalo lákavě. Byla tam proměnná expozice světelnejch efektů, a to bylo fakt divný. Byly tym třeba pospojovaný prodlužky ve tmě a svítily tam jenom ty oranžový světýlka. To si můžu udělat doma. Jo, ta horo výstava byla dobrá. ↓to je ono

 Tohle jim tam visí od Rembrandta. (Nene, to jsme čmáraly mi do podsvícenýho písku.)

Pak jsme šly na obídek naproti galerii :-). A Evička šla pak do divadla s Jančou.

E: Šly jsme na Maškarádu do velkýho divadla a je to spojení Fantoma opery a Terryho Pratchetta. Byla to super komedie, hrozně jsem se u toho nasmála, a tak bychom na to všichni mohli někdy jít.

Ve čtvrtek ráno jsme jeli německym vlakem do Drážďan a strávily jsme tam celej den. Nejdříve jsme si prošly nějakou (podle průvodců zajmavou) "bohémskou" čvrť. Pak jsme šly to historické barokní jádro a nakonec jsme šly nakupovat, ježto jsme byly přesvědčeny, že nákupy v Dojčlandu jsou prostě NĚCO!

E: Ta bohémská čtvrť byla divná, průvodce řikal, že to je umělecký, ale to jsem neviděla. Vídeň byla lepší. Ten Altstadt byl pěknej, moc hezká byla ta zeď s těma knížatama, s Moricem a Albertem. Taky měli v těch Dráždaněch plno divnejch obchodů, měli tam specializovanej obchod s košťatama.
A: Mě se ta bohémská čvrť líbila trochu víc - bylo to tam strašně počmáraný grafitama a bylo tam plno etnickejch restaurací a byl tam židovskej hřbitov, kterej ale měli zamknutej. Oproti té nablýskané a supermoderní Pragerstrasse a tomu baroknímu Altstadtu to byl uplně jinej svět.

E: Super tam byl čtyřpatrovej outdoorovej obchod. V druhym patře měli bazének, na to aby si člověk vyzkoušel loď nebo pádlo. Měli tam i horolezeckou stěnu do druhýho patra, koukaly jsme na to jako zjara.
A: V Altstadtu se mi nejvíc líbil asi ten průvod knížat na zdi a taky Zwinger. Dost mě ovšem zklamal Frauenkirche, na kterej jsem se těšila nejvíc. Ten příběh k té budove (byla zbořená bombou za druhé světové války a pak postavena - každej kousek suti byl danej zpátky na svoje místo, a tak je skoro z padesáti procent v původním stavu) je super, ale ta budova sama je ukrutně nudná a dost obyčejná.

E: V Dráždaněch je hodně parků s různejma fontánkama, je to taky dobrý, to tady v Liberci třeba chybí.
A: No a pak jsme nakupovaly a daly si čupr kafe ve Strabucksu. Šly jsme do toho slavného údajně ultralaciného Primarku, po kterym všechny holky na internetě šílej - my nevíme proč, poněvadž tam měli samé hnusné hadry šité z petflašek. Tak jsme si tam koupily akorát tepláky a spoďáry a ponožky a gumičky za pár šupů.

Cesta domů byla dost chladná, poněvadž pršelo jak z konve, ale hřál nás pocit nově nabytého majetečku ze západní Evropy.

V pátek ráno jsme vstaly a šly do bazénu, tam to bylo fajn, protože tam nikdo nebyl a je tam mraky zábaviček a atrakcí.

E: Máme nejlepší bazén!

Na obídek jsme šli na running sushi sněz co můžeš HAHAHAHA! (Jídlo jsme další měly až teď po skoro 24 hodinách :D)

A: Sushi bylo super! Měli tam toho milion! Jedla jsem wasabi!
E: Na to sushi jsem se hrozně těšila. Moc jsem chtěla, aby mi to chutnalo, ale nedokázala jsem to. Ty ryby byly moc jak klepavý z masa, a tak bylo dobrý, že jsem si tam mohla dát plno jinejch věcí. Měli tam nudle, jarní závitky, zelí, zeleninu, ovoce, jiný smažený věci, prostě toho bylo mraky.

Odpoledne jsme jely do Prahy do divadla. Taky jsme si tam chtěly zajít na tu thajskou masáž, ale jaký to šok! To je uplně neskutečně drahý! Nevim, jak se to stalo. Tak jsme si místo toho šly koupit podložku na jógu (kam od pondělka chodíme) a komiks. A šly jsme před divadlem ještě na kafíčko a dortíček :-).

E: Byly jsme na Snu čarovné noci, tedy na Shakespearovi. Bylo to udělaný hodně moderně a bylo to pěkný. Ale přišlo nám, že to dělali asi dva lidi a chtěli tam mít oba to svoje. Jak tam probíhají asi tři dějové linky, tak k sobě občas neseděli, ale jinak se mi to moc líbilo.
A: Spalte kostým královny víl!!!

Navečer nás u sebe ubytovali Vdolečkovi, no a ráno jsme jely domů, protože Kája a Zuzka měly rukodělné trhy. Moc se jim to tam holkám vyvedlo a prodávaly tam děsně pěkný věci, tak jsme jim něco ukoupily.


















 

A tejkons sedíme doma a konečně jsme si daly nějaké nové jídlo, ačkoliv jsme měly strach, že už hlad nikdy nepocítíme.

Příští týden už přijedou jabko/hruško trhači a právníci budou hotový, tak to oslavíme/trochu se opijem.
Pápá A+E
P. S.: Dovolená se povedla.

 

Co teď čtu II.

Srpen byl suchý i u nás na blogu.
Tak to zkusíme v září zlomit, nemyslím teda tím pršavym, studenym a vlezlym způsobem, jako se změnilo počasí.

Především ráda a hodně čtu Jacqueline Wilsonovou - jsou to dětské knížky, který zblajznete za dvě hodinky, ale mám je strašně ráda už od mala a možná dvacet už jich mám. V levných knihách čas od času mívají nějaké zlevněné za stovku. Wilsonová vždycky v každé knížce probere v milém příběhu jeden problém - maminku, která pije, nevlastní sourozence, šikanu ve škole, smrt někoho blízkého atp. Zrovna jsem přečetla tyhle:

Nemyslete si, ty knížky jsou pěkně drsný a smutný, vždycky na konci bulim.

To detektivky a thrillery zdaleka nejsou tak brutální!
Tentokrát se dostalo na tyhle detektivky:

Řeky Londýna od Bena Aaronowitche jsem koupila hnedka jak jsem si prohlídla obálka a přečetla synopsi. "Co by se stalo, kdyby Harry Potter začal pracovat u policie?" Knížku s takovouhle anotací přeci nemůžu nechat nepřečtenou.
Nicméně pro pořádek - k Potterovi bych to zas tak uplně nepřirovala. Magie zde funguje o dost jinak (vlastně pořádně není vysvětleno jak), hodně se tu pracuje se záhrobím a taky kupodivu dost s krví a střevama.
Ze začátku jsem měla trochu problém se začíst a uchopit knížku vůbec z nějaké strany, ale od druhé třetiny mě to dost chytlo. Je to dost neotřelé a ve vyjadřování přímočaré, autor má fajn nápady a Peterovy peripetie jsou zajímavé a dost novátorské. Svět je načrtnutý originálně, avšak někdy mě zarazí nějaké to PROČ SAKRA. Určitě si přečtu další díl, protože mě zajímá, co se z tohodle konceptu ještě vyvine.


Zlověstný podzim od G. M. Mallietové je naprostá pecka! Parádní vesnická detektivka jako ze starejch časů! Jen sem s dalšími díly!
Autorka bezvadně zvládá drobnokresbu malé anglické vesničky (ano, občas to trochu připomíná Vraždy v Midsomeru či starou dobro Agathu). Celou dobu jsem se bála, aby mě rozuzlení nezklamalo, ale i to se velmi povedlo a pointa byla dost nečekaná. Knihu jsem se snažila číst dost pomaličku, abych ji neslupla nadvakrát. Musím ale říci, že mě trochu osobnost hlavního hrdiny přišla přetažená - vikář a bývalý agent MI5 nemají mnoho styčných bodů, na kterých stavět, jinak mi ale Max Tudor hodně připomínal Roryho Alleyna z detektivek od Ngaio Marshové (zrovna čte jednu Evička a líbí se jí). Ale jinak skvělá detektivka přesně podle mého gusta, určitě budu čekat na další příběhy.

Druhý díl lewiské detektivky od Petera Mayeho se mi líbil možná ještě víc než ten první. Příběh a vyšetřování ze současnosti se opět prolíná se vzpomínkami a dějovou linkou v minulosti - tenkrát je spojovacím článkem (dnes) senilní a azheimerem trpící Tormod Macdonald, jehož křehké a skrz na skrz dementní osmdesátileté já rezonuje vzpomínky na jeho mladý život - musím říct, že je Tormod jedna z nejlépe napsaných postav, se kterými jsem v poslední době měla co do činění. May umí výborně pracovat s dějem - začně úplně nenápadně, ale čtenář má prostě pocit, že čim více čte, tím více před sebou hrne fatální a ohromující rozuzlení. Musím dát za pravdu všeobecně rozšířenému hodnocení, že posledních deset stránek je trochu moc hrr rozuzlení, ale čtenář už polovinu knížku tak nějak tuší, že to opravdu byla takhle strašná tragedie, tak ty upilovaný brokovnice a praštěný mafiány na konci přežije.


Mno a pak jsem ještě četla knížku Girl online, dostala jsem jí naštěstí zdarma jako e-knihu k opravenýmu tabletu (jéééj). Viděla jsem to místy na internetu, že to je román od nějaké slavné britské bloggerky, tak jsem myslela, že to bude k něčemu, třeba jak to v tomhle internetovym světě funguje a tak. Ale nakonec se z toho vyklubaly "Princezniny deníky hadr". Nejvíce nejklišoidnější trapná pubertální zápletka. Bleh. A navíc se ukázalo, že to vlastně ani ta údajně slavná bloggerka nenapsala, a místo ní nějaký chudáci duchové z Penguin books a ona je pod tim akorát podepsaná. Hanba a sakandál, kterej si nezasouží ani abych sem dávala obrázek přebalu. Takže si taky dávejte pozor, aby vás nějaký hadi nenapálili a radši s přečtěte výborný Nejlepší den pro umírání od skvělého Vládi Šlechty! (A nezapomeňte to řádně zapít druhým a třetím dílem!)

 Tak čauky a nepřehánějte to s učením :-) a já asi zase něco napíšu.
Jo a psal mi Metr a asi se tam mají hezky, tady posílám ještě fotku jejich sadu: