Tak jak s tou matikou...

Určitě jste již někdy zabředli do diskuze, jestli je matematika důležitá, či jestli maturita z matematiky má význam. 

Přijde mi, že když se do takové diskuze dostanete, můžete si všimnout, že každý má jinou úroveň matematiky, kterou je schopen zvládnou. Někdo skončí tím, že si matematiku nedokáže představit abstraktně a vždy musí sčítat jablka a hrušky (znám takové), další končí u trojčlenky a kupeckých počtů. Já například končím teď a to, lineární algebrou a programováním (to už mi vážně nedává smysl). Každý, který se dostane nad hranici svých možností, začíná na matematiku nadávat.

Myslím, že maturita z matematiky by být měla, ale určitě v jiné podobě než je teď. Dneska s vás nikdo nezeptá, jestli umíte spočítat něco v komplexních číslech (stejně na plno věcí existují programy, které to spočítají za vás). Ale kolik lidí si umí vypočíst, zda hypotéka, kterou si vzal u té a té společnosti je výhodná? Podle mě chybí ve společnosti znalost základů finanční matematiky, která je v dnešní době docela důležitá.

Teď jsem četla zajímavou poznámku, že matematika není od toho, abychom mohli dennodenně používat Pythagorovu větu, ale abychom se naučili logicky přemýšlet. Myslím, že tohle je správný přístup, ale asi málokomu to dojde:).

Napravujeme reputaci lilku (a hamburgery to nepotřebují)

Lilky mají v našem kolektivu hroznou pověst. HROZNOU! Jako "na-skok-na-sváču-s-montážní-pěnou-v-baumaxu" hroznou.
A protože v poslední době experimentujeme se všema doposud podivnejma potravinama (pohanka, cizrna, červená řepa, řapíkatý celer, cukety, dýně etc.) nebylo úplně od věci poskytnout pátou šanci i lilku.
A výsledek? Totálně jsme ho hoška znemožnili, protože dokáže bejt i moc dobrej. A v tomhle jídle navíc i pěkně vypadá. :-)

Tak, na dno pekáčku přišlo trochu olivového oleje a pak jsem skládala kolečka lilku, rajčat a mozzarelly - navrch osolit a opepřit a libovolné koření. Minule to byl tymián, dnes oregáno - žádná volba asi nebude úplná chyba. Protože mi prve zbylo, udělala jsem ještě druhou vrstvu a okořenila stejně. Úplně navrch posypat parmezánem, přelít trochu olivovým olejem a nechat hezky zapéct :-).

Kvůli nejmenované osobě, která všichni víme kdo je, jsem k tomu poprvé uvařila rýžové nudle, udělala z nich hnízdo a zeleninu posadila navrch. Myslím, že bez přílohy nebo jenom s pečivem to je stejně fajn. Lilek (neboli prý česky baklažán HAHAHA) vážně překvapil :-)

A nakonec půvabná momentka z dnešního oběda, jedny z nejlepších burgerů za poslední dobu. Jsou tu vyloženě jen z čisté zlomyslnosti!

Hezkou neděli přeji! An. :-)

Střípky ze Středozemě - Stromovousova píseň

Střípky ze Středozemě – Stromovousova píseň

Už nějakou dobu znám skvělou hudební bandu Tolkien Ensemble, která zhudebnila Tolkienovy básně z Pána prstenů. Jedna však vyčnívá nad ostatními a to zejména díky nezaměnitelnému hlasu Christophera Lee, který pro tentokrát odložil Sarumanův bílý plášť a vžil se do postavy Stromovouse, entího strážce Fangornu. Posuďte sami:

Tuhle skladbu jsem si pouštěl už mockrát, ale za celou dobu mě nenapadlo si zjistit, o jakých místech tam je vlastně řeč. Některé mi byly povědomé ze Silmarilionu, ale některé jsem slyšel úplně poprvé, tak jsem se rozhodl text skladby trošku rozebrat a zjistit, jaká všechna místa náš starý ent za svůj život navštívil. Použil jsem anglické znění, protože český překlad mi přijde moc doslovný a humpolácký a báseň tak ztrácí své kouzlo.

In the willow-meads of Tasarinan I walked in the Spring.
Ah! the sight and the smell of the Spring in Nan-tasarion!
And I said that was good.
I wandered in Summer in the elm-woods of Ossiriand.
Ah! the light and the music in the Summer by the Seven Rivers of Ossir!
And I thought that was best.
To the beeches of Neldoreth I came in the Autumn.
Ah! the gold and the red and the sighing of leaves in the Autumn in Taur-na-neldor!
It was more than my desire.
To the pine-trees upon the highland of Dorthonion I climbed in the Winter.
Ah! the wind and the whiteness and the black branches of Winter upon Orod-na-Thön!
My voice went up and sang in the sky.
And now all those lands lie under the wave,
And I walk in Ambaróna, in Tauremorna, in Aldalómë,
In my own land, in the country of Fangorn,
Where the roots are long,
And the years lie thicker than the leaves
In Tauremornalómë.

Pán prstenů: Dvě věže

První zastávka je v Tasarinanu, který můžeme najít také pod názvem Nan-Tathren. Tasarinan (tasarë) je pouze quenijské vyjádření sindarského tathren (vrba). Tasarinan se nachází v jižní části západního Beleriandu, kolem dolního toku řeky Sirion. Slovo nan má v sindarštině i quenijštině význam „údolí“. Tasarinan by se tak dal přeložit jako „Vrboviště“, Nan-Tasarion pak jako „Vrbové údolí“ či „Údolí vrb“.

Dál putoval Stromovous směrem na východ, do Ossiriandu (také Lindon). Ten nalezneme na západ od Ered Luin (Modrých hor), které jsou viditelné i na mapě Středozemě v severozápadním cípu. Název znamená „Země sedmi řek“.

Na podzim se pak Stromovous vydal na sever. Došel až do lesa Neldoreth, který byl součástí Doriathu, „Skrytého království“. Slovo neldor je výraz pro „buk“. Neldoreth tedy můžeme označit jako „Les buků“. Taur-na-Neldor je opět jiné pojmenování „Lesa buků“ (taur, taurë – les, viz Taur-im-Duinath na jihu Beleriandu)

Přichází zimní čas a náš ent se ocitá na úplném severu Beleriandu na vysočině/v lese Dorthonion (také Taur-nu-Fuin nebo-li „Temný les“, „Les temnoty“). Dorthonion se nachází severně od Ered Gorgoroth (Hory děsu). Dorthonion můžeme přeložit jako „Země borovic“ (dor – země viz Gondor – kamenná země, Mordor – černá země a thon – borovice). Orod-na-Thön je pak výraz pro horu v Dorthonionu, tedy „Hora borovic“ (orod – hora, viz Orodruina – Hora osudu).

Pak už se Stromovous uchýlil do Fangornu, který se na další věky stal jeho domovem. Ambaróna (překládána jako „vzepětí“, možná analogie viz Túrin Turambar – Pán sudby, Pán temného stínu), Tauremorna (dalo by se přeložit jako Temný les, taur – les, mor – černý, temný), Aldalómë (nebo-li „Stromy šera“, alda – strom, lómë – šero) jsou pouze jiné výrazy pro Fangorn. Tauremornalómë je opět další pojmenování Fangornu, které vzniklo spojením předchozích jmen. Můžeme přeložit jako „(Šero-)Temný les“.

Bohužel jak Stromovous nostalgicky poznamenáva, země, které v „mládí“ navštívil už není možné spatřit, neboť tyto země pohltila voda na konci Prvního věku, kdy došlo k Válce hněvu mezi Valar a Morgothem a Svět byl změněn.