Jak jsme dělaly bezinkovou šťávu

Nevim, estli to nejni trapný, psát sem návod na bezinkovou limóšku, když ji má na svým blogísku každá pořádná bloggerka dneška. Bio a DIY jede, budiž. No, dosti žargonu.

Bez nejenže krásně vypadá a roste prakticky všude, ale v české lidové kultuře je bez černý jednou z nejoblíbenějších rostlin vůbec, a to jak v hmotné kultuře, tak v ústním folkloru. Najdete pod ním poklady, jsou o něm rčení (Před heřmánkem smekni, před bezem klekni.), nosil se jako amulet proti zlým silám a nevěsty ho dostávaly pro štěstí. Také v léčitelství i stravě hrál nezastupitelnou roli - všechny jeho části se totiž dají zpracovat (a jako lék fungují prakticky na všechno - klouby, nachlazení, trávení, bolesti zubů atd.) Dělají se z něj samozřejmě štávy, z plodů pak víno a marmelády a celé květy, obalené v palačinkovém těstě a osmažené, chutnaly pod názvem "kosmatice"

 A tady máte návod na bio-vlastenecko-léčitelskou šťávu: 
Natrhejte na keři bezu černého (ne u frekventované silnice) zhruba dvacet, třicet velikých květů , operte je (jemně, jemně) a ostříhejte z nich zelené konce. Převařte vodu a po vystydnutí (aspoň jakž takž pro nás netrpělivé a mladé a neklidné) ji nalejte na květy do velké pětilitrové zavařovací sklenice. Ze supr horký vody bez zčerná a je v čoudu. Do sklenice dejte také tak dva, tři nakrájené citrony, nejlépe chemicky neošetřené. Na toto množství bezu by sklenice měla být plná vody po okraj.





Sklenici dobře uzavřete, aby do ní nešlo moc vzduchu, a nechte v chladu a tmě louhovat něco kolem čtyřiceti osmi hodin. Až bude macerát (á, další cizí slovíčko) hotov, přelejte ho do většího hrnce přes čísté plátýnko a vymačkejte šťávy co to jde. V šťávě rozmíchejte dva malý pytlíčky kyselinky citronové a asi kilo a půl cukru.





Pak rozlejte šťávu do nějakých hezkých, vintážových  a hlavně dobře uzaviratelných lahviček (nebo flašek od vodky jako my :-)) a šťávu v ideálním případě zavařte - ve vysokém v hrnci, na kousku plátna, ponořené ve vodě, na 70 stupňů.

Šťáva je lepší trochu uleželá, dostane jaksi sofistikovanější (haha) chuť a podle Kebulky se zbaví čmuchu (?).




 
Nám se první ani druhá várka nepovedla, nejdříve chudince Evičce praskla pětilitrovka a pak se nám pokazila ještě, než jsme ji stihly zavařit. Třetí dávka se povedla (chutná) a čtvrtá se zrovna louhuje.

Tak dobrou chuť a dobrou noc a dodržujte přes léto pitný režim :-) A.


Použitá literatura a zdroje:

JEDLIČKA, Viktor - ZEJBRLÍK, Otakar - JANKŮ-SANDTNEROVÁ, Marie: Lesní plody, Praha 1944.
HOFFMANOVÁ, Eva - JEBAVÝ, F. S.: Rostliny v domácí lékarně, Praha 1973.
ČERNÁ, Ludmila - GUTH, Jaroslav: Kapesní herbář léčivých rostlin, Praha 1985.

Byliny v lidovém léčitelství. Dostupné z: http://www.etnofolk.eu/cs/article/byliny-v-lidovem-lecitelstvi, cit. 26.6.2015.