Konečně jsem se zase dostal k nějakému "normálnímu" čtení a první volba padla na sbírku povídek Král ve žlutém od R. W. Chamberse. V poslední době se možná téma krále ve žlutém stalo populárnějším díky seriálu True detective (nedalo mi to a taky jsem se začal dívat). Ve skutečnosti nejde o žádnou novinku (sbírka byla poprvé vydána v roce 1895). Těšil jsem se na knížku především kvůli tomu, že Chambers představoval inspiraci pro H. P. Lovecrafta, jehož první sbírka povídek se mi svým osobitým stylem zalíbila. Dokonce jsme se při hraní Arkhamu setkávali s předmětem - knihou Král ve žluté (za její přečtení se dostávají 4 stopy). To mě celkem nabudilo na celou sbírku. Nějaké větší nadšení se po přečtění bohužel nekonalo.
Sbírka od Chamberse obsahuje 10 povídek, z nichž se pouze 4 (možná 5) věnují králi vě žlutém. Ty svojí temnou, mystickou a fantazijní atmosférou dokážou člověka u příběhu celkem udržet. Ostatní jsem trochu přetrpěl a poslední povídku jsem dokonce ani nedočet. Jednalo se o průměrně napsané a celkem triviální a nezáživné příběhy. První 4 se to snaží zachránit, ale i těmi jsem byl trochu zklamán.
Překvapilo mě, jak málo je vlastně myšlenka krále ve žlutém a tajemného města Carcosy v příbězích zpracována. Svoji největší sílu v podstatě čerpá z toho, že o těchto věcech nepodává téměř žádné informace. V příbězích jsou jen minimální narážky na knihu Král ve žlutém a hlavní proces zbožšťování hrůzu nahánějící knihy a "jejího" krále je ponechán na čtenářově fantazii. Povídky tak dávají jen první stopu (a to dost slabou) k rozvinutí vlastního příběhu. Jde ve své podstatě o skvělý tah, který tak dobře používá Lovecraft, ovšem zde díky své nedostatečnosti řádně nefunguje. Jedinou velkou záhadou, nad kterou můžu po přečtení přemýšlet, pak zůstává, co bylo napsáno v knize Král ve žlutém (lidé po jejím přečtení většinou zešíleli, ledaže...). Možná můžeme spatřovat i určitou kritiku náboženských knih.
První 4 povídky samotné jsou ovšem dobře napsané, mají zajímavý nápad a dokážou v určitých momentech skvěle navodit pocit daného místa a skutečnosti. Kdyby Chambers pokračoval v rozvíjení myšlenky krále ve žlutém i v dalších povídkách, zajistil by si u mě rozhodně lepší hodnocení. Zbylé příběhy jsou o poznání chudší (jeden příběh je dokonce vystavěn na našem gymnaziálním slohovém útvaru "klišoidního" závěru nakonec to byl všechno vlastně jenom sen). Pak jsem si půjčil druhou sbírku povídek od Lovecrafta a skoro bych vyvážil celou knihu Chamberse první povídkou, kterou jsem četl - Bezejmenné město.
Asi jsem měl příliš velká očekávání a hlavně očekávání jiným směrem. Nic to však nemění na tom, že se ohledně prvních povídek stal Chambers svým hororovým a snovým (protiklady reality a snu, bláznovství a příčetnosti - co je vlastně co, kdo je opravdu bláznem) motivem důstojnou inspirací pro Lovecrafta. Obecně se však Král ve žlutém pro mě stal díky svému velkému nedostatku celkové koncepce (a potenciál zde byl) jen velkou fantazijní bublinou, kterou sice budu moct nafukovat dle své libosti, ale nikdy pro mě nenabude dostatečně ostrých tvarů, abych ji mohl alespoň zčásti považovat, i ve světě snů, za reálnou.
Tak to se omlouvám, že jsem ti to tak nadšeně ukazovala. V té době jsem právě dokoukala True Detective a myslela jsem, že se to Krála ve žluté, nebo příběhu víc týkat.
OdpovědětVymazatTak to mě to docela překvapuje. Nějaký zákazník u Fryče mi říkal, že to četl a že to bylo dobré, asi jako Lovecraft.
Omlouvat se vůbec nemusíš, já jsem rád, že jsem si to přečet. Ty první povídky byly opravdu dobrý, možná jsem byl přehnaně kritickej. To spíš jen překvapení, že tam ten kárl moc nevystupoval. Zase jsem si aspoň rozšířil obzory :). Děkuju za představení knížky, já jsem do tý doby ani nevěděl, že něco takovýho exituje. Myslel jsem, že je to jen výmysl Lovecrafta.
OdpovědětVymazat