Po stopách libereckých koček

Určitě jste již někdy všimli malých (či velkých) koček z dlaždiček (či jiných materiálů), které jsou všude po Liberci. Dost často už jsou odloubané a zbylo z nich jen lepidlo.

Autorem koček je Wojta a kočky jsou pouze street artem. Proč vybral zrovna kočky? V tomto rozhovoru uvádí tři důvody proč vybral zrovna kočky:

• dříve byly před radnicí tři kočky (teď jsou myslím před plazou), tak prý jen pokračuje
• Liberec je takový Kocourkov, takže proč ne kočky?:)
• a kočky snad nikoho neurazí

Po Liberci je asi 50 koček a několik desítek po republice a dokonce i po světě. Poznáte odkud jsou tyto?

Po Liberci jsou vidět i jiné věci z dlaždiček (had, srdíčko apod.) a pokud o nějakých víte přidávejte ať můžeme hádat.:)

Listopadové fotky

Ahoj,
tentokrát to bude velmi krátké:). Ráda bych se podělila o dvě fotky z listopadu. Tou první je úplně nejúžasnější čokoládový dort, jaký jsem kdy jedla.

A tou druhou je adventní věnec, který se mi myslím letos hodně povedl. (Berte prosím s rezervou ty svíčky, původně mi mamka přinesla fialové, ale nakonec jsme tam daly bílé, které se tam více hodí:))

Střípky ze Středozemě - Tom Bombadil

Všichni, kdo četli Pána prstenů, si jistě vzpomenou na počáteční dobrodružství Froda, Sama, Smíška a Pipina ve Starém hvozdu a jejich setkání s Tomem Bombadilem. Postavu Toma měl Tolkien v hlavě už před Pánem prstenů a chtěl ho do příběhu zahrnout i přes to, že z klasického univerza Tolkienova světa vybočuje. Můžeme se s ním ještě setkat ve dvou básních Příběhy Toma Bombadila a Bombadilova plavba. Tímto příspěvkem bych se chtěl zamyslet zejména nad samotným původem Toma Bombadila a zdali má nějaký vztah ke zmíněnému univerzu a nad účelem jeho postavy v rámci celé trilogie.

S Tomem Bombadilem se setkáváme poprvé, když ve Starém hvozdu začne dědek Vrbák „požírat“ Smíška a Pipina. V této svízelné situaci se najednou u hobitů po volání o pomoc objeví veselý chlapík, který je větší než hobiti, ale nedosahuje dostatečné výšky, abychom ho mohli charakterizovat jako člověka. Pomocí písničky, jakožto slovní magie, pak hobity z pasti dědka Vrbáka dostane a poskytne hobitům ve svém domě dočasné přístřeší a útočiště. Takový způsob magie použije i při záchraně hobitů před mohylovými duchy. Dalším jeho trikem je odehnání deště, aby se vůbec nenamočil :). Zajímavostí určitě také je, že prsten nad ním jako nejspíše jediným z celé Středozemě neměl žádnou moc, tedy když si ho nasadil, zůstal viditělný a naopak viděl Froda, když si prsten nasadil a zmizel.

Ohledně původu Toma se pak dozvídáme zajímavé informace právě ve chvílích, kdy hostí hobity u sebe doma. Tom žije s ženou jménem Zlatěnka, která je vodní žínkou (což samotné už vybočuje z klasického Tolkienova světa), ale její vzhled je připodobňován z pohledu hobitů k mladé elfí královně. Frodo se Zlatěnky ptá „Kdo je Tom Bombadil?“ Zlatěnka odpovídá tajemně a i značně filosoficky: „Je. Je, jak jste ho viděli. Je Pánem lesů, vod a kopců.“ Dál se dostávají k tomu, že Tomovi v tom kraji nic nepatří, ale je Pánem.

Když sedí hobiti již se samotným Tomem, zeptá se ho Frodo „Kdo jsi, Pane?“. Je vidět, že i Froda zajímá Tomova historie a původ a není schopný dle svých znalostí různých vyprávění a příběhů jeho osobu nikam zařadit. Tom pak odpovídá, že je nejstarším (tak mu říkali i elfové – Iarwain Ben-adar, tedy nejstarší a bez otce), že tu byl dřív než řeka a stromy, pamatuje první kapku deště a první žalud, když elfové odcházeli na západ, Tom už byl a že znal tmu pod hvězdami než přišel odjinud Temný pán (rozuměj Morgoth). To nám to ten Tom teda vůbec neusnadnil. Jedna z teorií se kloní k tomu, že by Tom Bombadil mohl být samotným Eruem, Ilúvatarem (tedy zosobněním jediného boha), zejména i v odkazu na to, co řekla Zlatěnka. Tuto teorii však zpochybnil sám Tolkien ve svých dopisech.

Další možností je Tom Bombadil – maia, tedy že by byl jedním z mocných duchů, kteří přišli na počátku časů společně s Valar jako jejich pomocníci a bytosti stejné podstaty, ale nižšího řádu. Maiou je například i Sauron nebo Olórin (tedy duch, který pak do Středozemě připlul oděn v lidské tělo jako Istari – Gandalf). Těmto bytostem se Tolkien částečně věnuje, zejména v Silmarillionu, ale nikde Toma Bombadila nezmiňuje. Informace o Tomovi ukazují na to, že by mohl být maia, resp. nejsou zde takové důkazy, které by to přímo vyvraceli. Osobně se k tomuto názoru nekloním, protože jak už jsem uvedl výše, Tolkien nepočítal a ani nevytvářel Toma Bombadila jako další část skládačky do prstenovského univerza, ale jako něco, co chtěl vložit do příběhu z jiného důvodu.

Chápu tak Toma jako postavu vlastního druhu, která nemá v jiném čase ani místě Středozemě obdoby, slovy práva by se jednalo o osobu sui generis, tzn. že je jediným svého druhu. Je třeba si totiž povšimnout, že v Pánovi prstenů je celý příběh s Tomem Bombadilem jakoby vytržený z celé trilogie a je takovým příběhem v příběhu. Má i určité pohádkové ale i mýtické motivy (zejména ve smyslu tajemnosti Tomovi postavy), které tak úplně nezapadají do celého systému Tolkienova světa. I když má takovéto prvky, je škoda, že ve filmu nebyla scéna s Tomem zahrnuta, protože je dle mě poměrně důležitá pro postavy hobitů a chápání jejich cesty a úkolu. Tom je jasný pacifista, který ovšem přesně ví, kým je. Na nikoho jiného si nehraje, o ovládnutí někoho jiného či o moc mu vůbec nejde. Jak řekla Zlatěnka, „je, jak jste ho viděli“, což naprosto odpovídá i nitru jeho postavy. Díky této charakteristice nad ním prsten nemá moc. Zároveň se Starý hvozd, jako „jeho“ omezené území stává další baštou dobra, která ovšem slouží lidem a jiným bytostem Středozemě pouze filosoficky skrz svoji existenci. Nijak aktivně se totiž Tom do boje s zlem nezapojuje. Můžeme to přirovnat například k Roklince a Lórienu a jejich politiky appeasementu :). Ale právě ta naděje možného útočiště a zejména znalost postavy, nad kterou nemá prsten moc, je podle mého názoru pro hobity zásadní. Dodává jim to sílu (i když se nechtějí vydat na další cestu bez Toma) pokračovat v cestě a úkolu. Vidí, že Sauronovo zlo není všemocné a že existují bytosti, na které nedosáhne.

Můžeme tam pak i najít určitou myšlenkovou paralelu k Lórienu a Galadriel, která je i mezi elfy považována za moudrou a mocnou (tedy trochu vybočuje) a která, i když jiným způsobem, prstenu nepodlehne. Stejně jako v Lórienu dostalo společenstvo od Galadriel dary na své cesty, tak dostávají hobiti novou výbavu od Toma Bombadila potom, co je zachrání před mohylovými duchy. Dle mého je zde stejná příběhová funkce pro postavy jak Starého hvozdu a Toma Bombadila, tak Lórienu a paní Galadriel. Je to pro hobity, resp. pro společenstvo takový „motor dobra“, aby pokračovali dál a že jsou místa, kam se temnota nedostala a nejspíš ani nedostane. Toho si můžeme povšimnout i ve chvíli, kdy Galadriel pomůže Frodovi po střetnutí s Odulou vstát a pokračovat v cestě.

(Nakonec) Vydařená dovča

Po smolném začátku týdne, kdy nám někdo ukradl dýně a zrušili nám zájezd do Francie, jsme vymyslely velkolepý plán, jak si dovolenku nahradit, ježto se nám povedl.
Rozhodně jsme chtěly jet do Drážďan na výlet, což jsme zamýšlely již delší dobu. Pak jsme si našly nějaké to divadlo, bazén, galerii, dobrá jídla a dopadlo to takhle:

Ve středu ráno jsme šly s Lůcou do galerie, do nově opravených lázní. Jsou opravdu hezky opravené a mají to tam super (umělecké tedy).

A: Ze stálých výstav se mi líbilo české umění 19. a 20. století - nejvíc Muž ve svetru od Oty Janečka a socha, která jmenuje nějak jako Tanec. Už se mi moc nelíbily ty stálé výstavy ze sbírek pana Liebiga a to nizozemské umění, to bylo trochu nuda. Supr byla nějaká čupr výstava moderního umění, který jsme vůbec nepochopily, ale nakonec se ukázalo, že to je prostorové znázornění lezeckých cest.
E: Mě se taky líbilo to 19. a 20. století, tam se mi nejví líbily ty chromovaný obdélníčky, který mě nutily, abych do nich šťouchala, protože to vypadalo lákavě. Byla tam proměnná expozice světelnejch efektů, a to bylo fakt divný. Byly tym třeba pospojovaný prodlužky ve tmě a svítily tam jenom ty oranžový světýlka. To si můžu udělat doma. Jo, ta horo výstava byla dobrá. ↓to je ono

 Tohle jim tam visí od Rembrandta. (Nene, to jsme čmáraly mi do podsvícenýho písku.)

Pak jsme šly na obídek naproti galerii :-). A Evička šla pak do divadla s Jančou.

E: Šly jsme na Maškarádu do velkýho divadla a je to spojení Fantoma opery a Terryho Pratchetta. Byla to super komedie, hrozně jsem se u toho nasmála, a tak bychom na to všichni mohli někdy jít.

Ve čtvrtek ráno jsme jeli německym vlakem do Drážďan a strávily jsme tam celej den. Nejdříve jsme si prošly nějakou (podle průvodců zajmavou) "bohémskou" čvrť. Pak jsme šly to historické barokní jádro a nakonec jsme šly nakupovat, ježto jsme byly přesvědčeny, že nákupy v Dojčlandu jsou prostě NĚCO!

E: Ta bohémská čtvrť byla divná, průvodce řikal, že to je umělecký, ale to jsem neviděla. Vídeň byla lepší. Ten Altstadt byl pěknej, moc hezká byla ta zeď s těma knížatama, s Moricem a Albertem. Taky měli v těch Dráždaněch plno divnejch obchodů, měli tam specializovanej obchod s košťatama.
A: Mě se ta bohémská čvrť líbila trochu víc - bylo to tam strašně počmáraný grafitama a bylo tam plno etnickejch restaurací a byl tam židovskej hřbitov, kterej ale měli zamknutej. Oproti té nablýskané a supermoderní Pragerstrasse a tomu baroknímu Altstadtu to byl uplně jinej svět.

E: Super tam byl čtyřpatrovej outdoorovej obchod. V druhym patře měli bazének, na to aby si člověk vyzkoušel loď nebo pádlo. Měli tam i horolezeckou stěnu do druhýho patra, koukaly jsme na to jako zjara.
A: V Altstadtu se mi nejvíc líbil asi ten průvod knížat na zdi a taky Zwinger. Dost mě ovšem zklamal Frauenkirche, na kterej jsem se těšila nejvíc. Ten příběh k té budove (byla zbořená bombou za druhé světové války a pak postavena - každej kousek suti byl danej zpátky na svoje místo, a tak je skoro z padesáti procent v původním stavu) je super, ale ta budova sama je ukrutně nudná a dost obyčejná.

E: V Dráždaněch je hodně parků s různejma fontánkama, je to taky dobrý, to tady v Liberci třeba chybí.
A: No a pak jsme nakupovaly a daly si čupr kafe ve Strabucksu. Šly jsme do toho slavného údajně ultralaciného Primarku, po kterym všechny holky na internetě šílej - my nevíme proč, poněvadž tam měli samé hnusné hadry šité z petflašek. Tak jsme si tam koupily akorát tepláky a spoďáry a ponožky a gumičky za pár šupů.

Cesta domů byla dost chladná, poněvadž pršelo jak z konve, ale hřál nás pocit nově nabytého majetečku ze západní Evropy.

V pátek ráno jsme vstaly a šly do bazénu, tam to bylo fajn, protože tam nikdo nebyl a je tam mraky zábaviček a atrakcí.

E: Máme nejlepší bazén!

Na obídek jsme šli na running sushi sněz co můžeš HAHAHAHA! (Jídlo jsme další měly až teď po skoro 24 hodinách :D)

A: Sushi bylo super! Měli tam toho milion! Jedla jsem wasabi!
E: Na to sushi jsem se hrozně těšila. Moc jsem chtěla, aby mi to chutnalo, ale nedokázala jsem to. Ty ryby byly moc jak klepavý z masa, a tak bylo dobrý, že jsem si tam mohla dát plno jinejch věcí. Měli tam nudle, jarní závitky, zelí, zeleninu, ovoce, jiný smažený věci, prostě toho bylo mraky.

Odpoledne jsme jely do Prahy do divadla. Taky jsme si tam chtěly zajít na tu thajskou masáž, ale jaký to šok! To je uplně neskutečně drahý! Nevim, jak se to stalo. Tak jsme si místo toho šly koupit podložku na jógu (kam od pondělka chodíme) a komiks. A šly jsme před divadlem ještě na kafíčko a dortíček :-).

E: Byly jsme na Snu čarovné noci, tedy na Shakespearovi. Bylo to udělaný hodně moderně a bylo to pěkný. Ale přišlo nám, že to dělali asi dva lidi a chtěli tam mít oba to svoje. Jak tam probíhají asi tři dějové linky, tak k sobě občas neseděli, ale jinak se mi to moc líbilo.
A: Spalte kostým královny víl!!!

Navečer nás u sebe ubytovali Vdolečkovi, no a ráno jsme jely domů, protože Kája a Zuzka měly rukodělné trhy. Moc se jim to tam holkám vyvedlo a prodávaly tam děsně pěkný věci, tak jsme jim něco ukoupily.


















 

A tejkons sedíme doma a konečně jsme si daly nějaké nové jídlo, ačkoliv jsme měly strach, že už hlad nikdy nepocítíme.

Příští týden už přijedou jabko/hruško trhači a právníci budou hotový, tak to oslavíme/trochu se opijem.
Pápá A+E
P. S.: Dovolená se povedla.

 

Co teď čtu II.

Srpen byl suchý i u nás na blogu.
Tak to zkusíme v září zlomit, nemyslím teda tím pršavym, studenym a vlezlym způsobem, jako se změnilo počasí.

Především ráda a hodně čtu Jacqueline Wilsonovou - jsou to dětské knížky, který zblajznete za dvě hodinky, ale mám je strašně ráda už od mala a možná dvacet už jich mám. V levných knihách čas od času mívají nějaké zlevněné za stovku. Wilsonová vždycky v každé knížce probere v milém příběhu jeden problém - maminku, která pije, nevlastní sourozence, šikanu ve škole, smrt někoho blízkého atp. Zrovna jsem přečetla tyhle:

Nemyslete si, ty knížky jsou pěkně drsný a smutný, vždycky na konci bulim.

To detektivky a thrillery zdaleka nejsou tak brutální!
Tentokrát se dostalo na tyhle detektivky:

Řeky Londýna od Bena Aaronowitche jsem koupila hnedka jak jsem si prohlídla obálka a přečetla synopsi. "Co by se stalo, kdyby Harry Potter začal pracovat u policie?" Knížku s takovouhle anotací přeci nemůžu nechat nepřečtenou.
Nicméně pro pořádek - k Potterovi bych to zas tak uplně nepřirovala. Magie zde funguje o dost jinak (vlastně pořádně není vysvětleno jak), hodně se tu pracuje se záhrobím a taky kupodivu dost s krví a střevama.
Ze začátku jsem měla trochu problém se začíst a uchopit knížku vůbec z nějaké strany, ale od druhé třetiny mě to dost chytlo. Je to dost neotřelé a ve vyjadřování přímočaré, autor má fajn nápady a Peterovy peripetie jsou zajímavé a dost novátorské. Svět je načrtnutý originálně, avšak někdy mě zarazí nějaké to PROČ SAKRA. Určitě si přečtu další díl, protože mě zajímá, co se z tohodle konceptu ještě vyvine.


Zlověstný podzim od G. M. Mallietové je naprostá pecka! Parádní vesnická detektivka jako ze starejch časů! Jen sem s dalšími díly!
Autorka bezvadně zvládá drobnokresbu malé anglické vesničky (ano, občas to trochu připomíná Vraždy v Midsomeru či starou dobro Agathu). Celou dobu jsem se bála, aby mě rozuzlení nezklamalo, ale i to se velmi povedlo a pointa byla dost nečekaná. Knihu jsem se snažila číst dost pomaličku, abych ji neslupla nadvakrát. Musím ale říci, že mě trochu osobnost hlavního hrdiny přišla přetažená - vikář a bývalý agent MI5 nemají mnoho styčných bodů, na kterých stavět, jinak mi ale Max Tudor hodně připomínal Roryho Alleyna z detektivek od Ngaio Marshové (zrovna čte jednu Evička a líbí se jí). Ale jinak skvělá detektivka přesně podle mého gusta, určitě budu čekat na další příběhy.

Druhý díl lewiské detektivky od Petera Mayeho se mi líbil možná ještě víc než ten první. Příběh a vyšetřování ze současnosti se opět prolíná se vzpomínkami a dějovou linkou v minulosti - tenkrát je spojovacím článkem (dnes) senilní a azheimerem trpící Tormod Macdonald, jehož křehké a skrz na skrz dementní osmdesátileté já rezonuje vzpomínky na jeho mladý život - musím říct, že je Tormod jedna z nejlépe napsaných postav, se kterými jsem v poslední době měla co do činění. May umí výborně pracovat s dějem - začně úplně nenápadně, ale čtenář má prostě pocit, že čim více čte, tím více před sebou hrne fatální a ohromující rozuzlení. Musím dát za pravdu všeobecně rozšířenému hodnocení, že posledních deset stránek je trochu moc hrr rozuzlení, ale čtenář už polovinu knížku tak nějak tuší, že to opravdu byla takhle strašná tragedie, tak ty upilovaný brokovnice a praštěný mafiány na konci přežije.


Mno a pak jsem ještě četla knížku Girl online, dostala jsem jí naštěstí zdarma jako e-knihu k opravenýmu tabletu (jéééj). Viděla jsem to místy na internetu, že to je román od nějaké slavné britské bloggerky, tak jsem myslela, že to bude k něčemu, třeba jak to v tomhle internetovym světě funguje a tak. Ale nakonec se z toho vyklubaly "Princezniny deníky hadr". Nejvíce nejklišoidnější trapná pubertální zápletka. Bleh. A navíc se ukázalo, že to vlastně ani ta údajně slavná bloggerka nenapsala, a místo ní nějaký chudáci duchové z Penguin books a ona je pod tim akorát podepsaná. Hanba a sakandál, kterej si nezasouží ani abych sem dávala obrázek přebalu. Takže si taky dávejte pozor, aby vás nějaký hadi nenapálili a radši s přečtěte výborný Nejlepší den pro umírání od skvělého Vládi Šlechty! (A nezapomeňte to řádně zapít druhým a třetím dílem!)

 Tak čauky a nepřehánějte to s učením :-) a já asi zase něco napíšu.
Jo a psal mi Metr a asi se tam mají hezky, tady posílám ještě fotku jejich sadu:

 

Hansovy hry hodné hraní #1 - Game Dev Tycoon

Po nedávné debatě na louce u Sázavy zazněl návrh, abych vám na blog napsal nějaké ty zajímavé hry, které se občas vynoří ve světe internetu, plním tedy jak jsem slíbil a dnes vám představím hru Game Dev Tycoon (dále GDT).

GDT je velice graficky a nárokově velice jednoduchá hra, která ovšem těží ze skvělého nápadu a výborného provedení - ve hře se stáváte mladým vývojářem her a tvoříte a vymýšlíte hry...ve hře...Gameception!

Počátky v garáži - právě vzniká postapokalyptická adventura

Začnete v 80. letech ve vlastní garáži, s jedním počítačem k dispozici a minimálními zdroji do začátku - proto je potřeba začít chrlit hry, pokud možno co nejlepší a nejchytlavější, zkombinovat nový nápad, technické provedení a zvolit tu pravou platformu, kde se hra bude nejlépe prodávat.

Vývojová fáze - nastavení jednotlivých oblastí

Na startu hry tedy stojí volba tématu a stylu hry, například středověké RPG, jak originální, že? Ale v 80. letech se po něm jistě jen zapráší! Avšak poté nastoupí další problém, počítače zatím neumí kdovíjaké grafické zobrazení, je proto třeba hru udělat pouze jako textovku, bez obrázků. V další fázi je třeba se rozhodnout, na co se budete ve hře soustředit, zda budete spíše pracovat na tom, aby hra skvěle běhala na všech zařízeních, či aby se skvěle hrála a uživatel si rychle navyknul, nebo vše odložíte stranou ale předložíte skvělý příběh a herní systém. Pro co nejlepší výsledek je nutné najít ideální rovnováhu, což bude ze začátku spíše formou pokusu a omylu na základě intuice. V poslední řadě pak rozhodnete co do hry ještě připojíte, třeba jestli vaše středověká textová RPG Spyrim potřebuje mít mono či stereo zvuky či se bez nich úplně obejde. Po dokončení vývoje je už jen třeba pár dní zapracovat na odstranění bugů a pak hurá se hrou na trh. Nejprve vám ale hru kritickým okem ohodnotí čtyři herní magazíny a udělí známku od 1 do 10(max) která se výrazně odrazí na celkových prodejích. A pak už se jen penízky sypou...ale počkat, každý měsíc stále chodí složenka za pronájem garáže (od nějakého pana Z. Böhma) a tak není na co čekat a hurá vyvíjet další hru!

Možnost vývoje na vícero platformách

Postupem času se na trhu objevují nové a nové platformy - klasické PC, nintendo, PS, Xbox, chytré telefony, tablety... Stejně tak vy vaše společnost musí myslet na budoucnost a inovovat svůj engine, zkoumat nové technologie jako jsou 3D grafika, kvalitní zvuk, rozvětvěný příběh a myslet tak na budoucnost, nikoho totiž už textovka po příchodu nových grafických karet neoslní.

Zaběhnutá herní společnost

Po zisku svého prvního milionu dostanete možnost koupit nové prostory a přesunout se z garáže do regulérní kaceláře a také najmout nové kolegy, jeden člověk už na všecku práci přeci nestačí - získáte tak odborníky na grafiku, profesionální spisovatele příběhů ke hrám a další odborníky, s nimi ovšem přicházejí i další náklady a je je třeba vyvážit s produkcí kvalitních her. Začnou se o vás zajímat média, která s vámi budou dělat rozhovory o nadcházejících hrách z vaší dílny, vaše fanouškovská základna se bude rozrůstat a od 90. let také můžete začít jezdit na herní konvence a své hry prezentovat třeba na E3, což opět zvedne očekávání a prodej vašich titulů.

Výzkumné centrum a pokročilé technologie

Ve finálních částech hry (pokud nezbankrotujete!) již vlastníte celou velkou herní společnost s jednotlivými odděleními pro vývoj vlastních konzolí, pravidelnou produkcí AAA titulů a zaběhnutou onlajnovkou kterou denně hrají miliony závislých hráčů a peníze se jenom sypou. A přitom to vše začalo u textovky z garáže...

GDT také představil originální protipirátskou ochranu, jak už jsem vám říkal - vlastníkům neorginální kopie někdy po přelomu nového tisíciletí začaly klesat zisky a nakonec se jim hra ukončila hláškou o pirátství ve hrách a neudržitelnosti jejich herního studia - rozhořčení hráči stěžující si na tento konec na forech se pak sami prozradili a napráskali za pirátství.

Pirátství je zhouba herních studií, stejně tak jako s knihou či filmem je třeba i u her ocenit jejich tvůrce a zaplatit si za zábavu. Časy kdy hry stály nesmyslně vysoké částky už jsou pryč!

V návaznosti na poslední odstavec přiložím jeden odkázek, ani nevím jestli tam pořád ta pirátská ochrana je, či ne, můžete zkusit :) Prý tam snad už je i čeština, tak přeju případně příjemné hraní, jestli vás recenze zaujala :)

Avatar část první: Bending

Intro (Avatar: Last Airbender)

"Water. Earth. Fire. Air. My grandmother used to tell me stories about the old days, a time of peace when the Avatar kept balance between the Water Tribes, Earth Kingdom, Fire Nation, and Air Nomads. But that all changed when the Fire Nation attacked. Only the Avatar mastered all four elements. Only he could stop the ruthless firebenders. But when the world needed him most, he vanished. A hundred years have passed and the Fire Nation is nearing victory in the War. Two years ago, my father and the men of my tribe journeyed to the Earth Kingdom to help fight against the Fire Nation, leaving me and my brother to look after our tribe. Some people believe that the Avatar was never reborn into the Air Nomads, and that the cycle is broken. But I haven't lost hope. I still believe that somehow, the Avatar will return to save the world."

Avatar: seriál, který mě úplně pohltil. Sice je kreslený a někdo by řekl, že je spíš pro děti, ale hned po prvním zhlédnutí se stal jedním z mých nejoblíbenějších seriálů. Je sice fakt, že občas bývá něco nelogické nebo nedovysvětlené a některé postavy začnou po čase člověka štvát, ale to má asi každý seriál.

Rozhodla jsem se, že vám nebudu prozrazovat děj, ale popíšu vám elementy a co je to bending, a v druhé části, kterou napíšu později, shrnu dvě epizody, které popisují, jak vznikl Avatar.

Také budu používat anglické názvy a výrazy, protože do češtiny nejsou přeloženy, a myslím, že v angličtině líp vyzní. 

Jak je řečeno v intru, existují čtyři národy, které ovládají čtyři elementy. Avšak existují i lidé, kteří nemají schopnost ovládat žádný element (nonbenders).

Oheň je prvkem síly, energie, ale také života. Je spojován s odhodláním splnit těžké úkoly a touhy. Jeho zdrojem je slunce a první lidé se naučili tento element ovládat od draků.
Někteří silní firebendeři mohou manipulovat i s blesky, které jsou považovány za "cool-blooded fire". Lidé, kteří tuto schopnost nemají, mohou alespoň takové útoky přesměrovat technikou, kterou převzali od waterbenderů. Avšak tato schopnost se v pozdějších letech stala u firebenderů docela běžnou.
Firebending je mezi elementy unikátní, protože to je jediný element, který se provádí spontánně. Ostatní elementy používají  své okolí (vodu, zemi, vzduch).
Tento element je i velmi nebezpečný. Pokud firebender nemá nad sebou dostatečnou kontrolu a je naplněn hněvem, může dojít k explozím či nekontrolovatelnému šíření ohně.
Firebending vychází z bojového umění Kung Fu severních Shaolinů. Toto umění je spíše ofenzivní než defenzivní, což je tedy i firebending.

Země je elementem hmoty. Earthbendeři jsou silní, odolní. Lidé se učili techniku earthbending od badgermoles, kteří jsou sice slepí, ale díky vibracím v zemi se mohou orientovat jako by oči měli.
Tento element je založen na čekání a poslouchání, kdy bojovník vnímá vlny šířící se zemí a teprve potom zaútočí.
Earthbendeři většinou chodí bosí, aby zvýšili spojení se zemí. Avšak tento element je spíše pragmatický než spiritualistický.
Earthbending má jako firebending další speciální techniky jako jsou metalbending, lavabending nebo sandbending.
Tento element vychází z bojového umění Chung-ťia, které má nízký, pevný postoj a silné údery, které představují sílu země. Také vychází ze Southern Praying Mantis, což je větev Kung Fu.

Vzduch je elementem svobody. Airbendeři se oprostili od pozemských záležitostí a našli tak mír a svobodu. Airbendeři hodně meditují a hledají duchovní osvícení. Jejich učiteli byli flying bisons.
Díky spiritualitě je každé narozené dítě airbender, což u jiných národů není. Airbendeři vždy hledají nekonfliktní řešení problémů a respektují všechny formy života, proto jsou většinou vegetariáni.
Na rozdíl od firebending je airbendig spíše defensivní. Airbendeři také mohou používat pro své umění glider, na kterém mohou létat nebo ho používat pro boj.
Díky silnému spojení s jejich spirituální stránkou mohou airbendeři prozkoumávat jiné lokace projekcí svého ducha. Když se airbendeři stanou mistři, získají tetování v podobě šipek, které převzali od flying bisons.
Airbending vychází z bojového umění Ba Gua a Xing Yi Quan, které používá rychlé a úhybné pohyby.

Voda je elementem změny. Jeho zdrojem je měsíc, proto jsou waterbendeři nejsilnější za úplňku. Měsíc byl také učitelem waterbenderů, kteří pozorovali příliv a odliv. Waterbendeři se lehce přispůsobují změnám a mají silný smysl pro společnost a lásku, což jim dává sílu překonat i těžké chvíle.
V boji požívají soupeřovu sílu, kterou následně obrátí proti němu. Speciální techniky mocných benderů jsou léčení a bloodbending.
Bojovým uměním, ze kterého waterbending vychází, je Tai chi chuan. Tai chi je pomalé a elegantní a evokuje tekoucí vodu. Také obrací energii soupeře proti němu a obrana se stává útokem.

Přikládám video z prvního dílu (takže ani moc žádný spoiler), kde bojuje Aang (airbending) a Zuko (firebending).

Později tedy napíšu druhou část, ve které shrnu dvě epizody, které vyprávějí vznikl Avatar, a trochu vám ho přiblížím i z jiných pohledů.

Jak jsme dělaly bezinkovou šťávu

Nevim, estli to nejni trapný, psát sem návod na bezinkovou limóšku, když ji má na svým blogísku každá pořádná bloggerka dneška. Bio a DIY jede, budiž. No, dosti žargonu.

Bez nejenže krásně vypadá a roste prakticky všude, ale v české lidové kultuře je bez černý jednou z nejoblíbenějších rostlin vůbec, a to jak v hmotné kultuře, tak v ústním folkloru. Najdete pod ním poklady, jsou o něm rčení (Před heřmánkem smekni, před bezem klekni.), nosil se jako amulet proti zlým silám a nevěsty ho dostávaly pro štěstí. Také v léčitelství i stravě hrál nezastupitelnou roli - všechny jeho části se totiž dají zpracovat (a jako lék fungují prakticky na všechno - klouby, nachlazení, trávení, bolesti zubů atd.) Dělají se z něj samozřejmě štávy, z plodů pak víno a marmelády a celé květy, obalené v palačinkovém těstě a osmažené, chutnaly pod názvem "kosmatice"

 A tady máte návod na bio-vlastenecko-léčitelskou šťávu: 
Natrhejte na keři bezu černého (ne u frekventované silnice) zhruba dvacet, třicet velikých květů , operte je (jemně, jemně) a ostříhejte z nich zelené konce. Převařte vodu a po vystydnutí (aspoň jakž takž pro nás netrpělivé a mladé a neklidné) ji nalejte na květy do velké pětilitrové zavařovací sklenice. Ze supr horký vody bez zčerná a je v čoudu. Do sklenice dejte také tak dva, tři nakrájené citrony, nejlépe chemicky neošetřené. Na toto množství bezu by sklenice měla být plná vody po okraj.





Sklenici dobře uzavřete, aby do ní nešlo moc vzduchu, a nechte v chladu a tmě louhovat něco kolem čtyřiceti osmi hodin. Až bude macerát (á, další cizí slovíčko) hotov, přelejte ho do většího hrnce přes čísté plátýnko a vymačkejte šťávy co to jde. V šťávě rozmíchejte dva malý pytlíčky kyselinky citronové a asi kilo a půl cukru.





Pak rozlejte šťávu do nějakých hezkých, vintážových  a hlavně dobře uzaviratelných lahviček (nebo flašek od vodky jako my :-)) a šťávu v ideálním případě zavařte - ve vysokém v hrnci, na kousku plátna, ponořené ve vodě, na 70 stupňů.

Šťáva je lepší trochu uleželá, dostane jaksi sofistikovanější (haha) chuť a podle Kebulky se zbaví čmuchu (?).




 
Nám se první ani druhá várka nepovedla, nejdříve chudince Evičce praskla pětilitrovka a pak se nám pokazila ještě, než jsme ji stihly zavařit. Třetí dávka se povedla (chutná) a čtvrtá se zrovna louhuje.

Tak dobrou chuť a dobrou noc a dodržujte přes léto pitný režim :-) A.


Použitá literatura a zdroje:

JEDLIČKA, Viktor - ZEJBRLÍK, Otakar - JANKŮ-SANDTNEROVÁ, Marie: Lesní plody, Praha 1944.
HOFFMANOVÁ, Eva - JEBAVÝ, F. S.: Rostliny v domácí lékarně, Praha 1973.
ČERNÁ, Ludmila - GUTH, Jaroslav: Kapesní herbář léčivých rostlin, Praha 1985.

Byliny v lidovém léčitelství. Dostupné z: http://www.etnofolk.eu/cs/article/byliny-v-lidovem-lecitelstvi, cit. 26.6.2015.

František Kotleta, řezník z Bruntálu

"Spisovatel, trestanec, podnikatel, jesenický Mauglí a řezník." Ano, takto zní "oficiální" životopis českého spisovatele Franty Kotlety, který se poslední roky dostává do podvědomí čtenářů díky svým úspěšným sériím knih, jejichž styl bych klasifikoval asi jako velice čtivý brak, správně tedy asi akční sci-fi. Jeho kompletní dílo jsem zhltnul jedním dechem a proto jsem se rozhodl, že vám ho trochu přiblížím a třeba někoho i navnadím!
Pojďme tedy k Frantovi samotnému, ze životopisu se dále dozvídáme, že pochází z umělecké rodiny - matka prý byla tanečnice, gymnastka a špionka, která musela pro své politické názory emigrovat po nástupu komunistů. Tou dobou se stala agentkou CIA a dlouho zatápěla sovětské KGB, dokud nebyla veřejně odhalena a v 90. letech musela prchnout do Brazílie, od té doby o ní nejsou žádné zprávy. Okolo Františkova otce koluje spousta nejasností, jednou z možností je Michail Gorbačov, kterého prý Kotletova matka svedla při návštěvě Bruntálu, ale otcem může být prakticky kdokoliv kdo měl 50 korun a zavítal do nevěstince kde pod zástěrkou matka pracovala. Sám Franta se od svých 6 let staral sám o sebe, což ho ale brzy přivedlo do kriminálu, kde strávil 2 roky za zbití 7 policistů do bezvědomí a useknutí prstů sekáčkem jejich veliteli. Po zkušenostech z vězení se začal věnovat psaní a úspěch na sebe nenechal dlouho čekat, když Kotleta prorazil s trilogií Bratrstvo krve.
To by asi stačilo k nejasnostem okolo Františka Kotlety, myslím že je jasné, že z tohoto životopisu je pramálo pravdy, snad jedině že by se Franta opravdu věnoval řezničině. Ovšem koluje i ta myšlenka, že František Kotleta jako osoba vůbec neexistuje a jde pouze o pseudonym jiných českých sci-fi autorů, například legendy Jiřího Kulhánka. Sám nevím co si myslet, ale Franta už měl i svojí autogramiádu, tak nevím, co tam ti lidi tedy viděli, fotky z akce jsou cíleně bez Kotlety. Přiložím jediné dostupné foto. 

A teď již tedy k samotným dílům mistra Kotlety - jak již bylo zmíněno, prvním zářezem byla trilogie Bratrstvo krve: Hustej nářez (2010), Fakt hustej nářez (2012) a Megahustej nářez (2013). Pravda, po nadějném názvu trilogie už nebyl Franta příliš inovativní a už jen samotný název může odradit, co teprv stručný popisek - Český upír Jan Bezzemek, starý bezmála několik století, bojuje proti mimozemšťanům, kteří obsadili Zemi. Děj se odehrává v současnosti, případně lehké budoucnosti a s upírem Janem se vypravíme do všech koutů světa, děj se ale nejčastěji odehrává v Čechách a to je také na dílu tak lákavé, nikde jinde jsem ještě nečetl o mimozemské rase Kartanů, která obsadila věznici Pankrác kde provádí pokusy na upírech nebo vojenský prostor Libavá kde mají svojí celosvětovou základnu. Celá trilogie je krom upírů a mimozemšťanů plná sexu, násilí a krve, Janovou nejoblíbenější zbraní jsou totiž dva plně nabité Desert Eagly a o rozstřelené hlavy tedy není nouze. Že by vás tohle nikdy nelákalo? No já myslel že mě taky ne, ale pojďme dále.

Druhým dílem z pera Franty byl dvojdílný román Perunova krev (2013 a 2014) který se tentokrát točí okolo vysloužilého českého vojáka Martina Fridricha, který se dostane do potyčky starých slovanských bohů, kteří se opět pohybují po českém území a snaží se dosáhnout svých cílů. Potkáme se tak s Perunem, Černobogem, Jarilem či Svarogem, ale není nouze o vlkodlaky, jezinky a další postavy slovanské mytologie. A samozřejmě o sex, násilí a krev, ČeZety a granáty.

Posledním Kotletovým příspěvkem světu je pak kniha Příliš dlouhá swingers party, která je tvořena sérií povídek pražské party bojovníků s démony a starými kouzly - nenechte se oklamat, opět se jedná o děj ze současnosti a tak tato parta řeší například mizení prostitutek z klubu v ulici Na Smečkách které unáší posluhovači démona touhy a sexu skrytého do exkluzivního tajného podniku v pražském podzemí.

Franta v nedávných dnech dopsal svoje další, snad stejně dobré dílo, které se bude jmenovat Lovci a vyjde na počátku července a já se ho už nemůžu dočkat! Mělo by jít o příběh policistů z Prahy, kteří v blízké budoucnosti bojují proti geneticky upraveným zločincům s kybernetickými vylepšeními.

Tak, jestli jste to dočetli až sem, pochybuju, že z takových krátkých popisků a prezentace Kotlety se vám bude chtít se vrhnout do nejbližší knihovny, přidám tedy ještě pár subejktivních názorů: Je to neuvěřitelně čtivý! Stránky letí před očima že si ani nevšímáte jak a celou knihu slupnete za den dva. Není to žádný těžký čtení a složitej jazyk (i když Kotletova přirovnání jsou často famózní: "roztála jak hrudka másla na hlavě beduína cestujícího po saharské poušti") a děj je poměrně lineární, ale chytlavej. Mě osobně na jeho dílu asi nejvíce zaujalo prostředí, tedy současná ČR a místa která sám znám, ale také to hlubší pozadí příběhů, ať už vyprávění stoletýho upíra Jana Bezzemka, který byl na tažení s králem Janem Lucemburským a proti mimozemšťanům bojuje po boku prastarého německého upíra Gerharda - kterého měli slované za samotného boha Radegasta, nebo skvěle zvládnutou slovanskou mytologií a božstvem z Perunovy krve, za který by se nemusel stydět ani Červenák. Pokud tedy hledáte nějaké opravdu lehké čtení na letní dny, něco co přelousknete za dvě odpoledne u vody a hlava si u toho odpočine, mohu Kotletu jedině doporučit (ale asi jen z knihovny nebo internetu, znovučitelnost je asi dosti omezená). Mě chytnul a zatím nepustil!