Král ve žlutém nebo velká fantazijní bublina?

Konečně jsem se zase dostal k nějakému "normálnímu" čtení a první volba padla na sbírku povídek Král ve žlutém od R. W. Chamberse. V poslední době se možná téma krále ve žlutém stalo populárnějším díky seriálu True detective (nedalo mi to a taky jsem se začal dívat). Ve skutečnosti nejde o žádnou novinku (sbírka byla poprvé vydána v roce 1895). Těšil jsem se na knížku především kvůli tomu, že Chambers představoval inspiraci pro H. P. Lovecrafta, jehož první sbírka povídek se mi svým osobitým stylem zalíbila. Dokonce jsme se při hraní Arkhamu setkávali s předmětem - knihou Král ve žluté (za její přečtení se dostávají 4 stopy). To mě celkem nabudilo na celou sbírku. Nějaké větší nadšení se po přečtění bohužel nekonalo.

Sbírka od Chamberse obsahuje 10 povídek, z nichž se pouze 4 (možná 5) věnují králi vě žlutém. Ty svojí temnou, mystickou a fantazijní atmosférou dokážou člověka u příběhu celkem udržet. Ostatní jsem trochu přetrpěl a poslední povídku jsem dokonce ani nedočet. Jednalo se o průměrně napsané a celkem triviální a nezáživné příběhy. První 4 se to snaží zachránit, ale i těmi jsem byl trochu zklamán.

Překvapilo mě, jak málo je vlastně myšlenka krále ve žlutém a tajemného města Carcosy v příbězích zpracována. Svoji největší sílu v podstatě čerpá z toho, že o těchto věcech nepodává téměř žádné informace. V příbězích jsou jen minimální narážky na knihu Král ve žlutém a hlavní proces zbožšťování hrůzu nahánějící knihy a "jejího" krále je ponechán na čtenářově fantazii. Povídky tak dávají jen první stopu (a to dost slabou) k rozvinutí vlastního příběhu. Jde ve své podstatě o skvělý tah, který tak dobře používá Lovecraft, ovšem zde díky své nedostatečnosti řádně nefunguje. Jedinou velkou záhadou, nad kterou můžu po přečtení přemýšlet, pak zůstává, co bylo napsáno v knize Král ve žlutém (lidé po jejím přečtení většinou zešíleli, ledaže...).  Možná můžeme spatřovat i určitou kritiku náboženských knih.

První 4 povídky samotné jsou ovšem dobře napsané, mají zajímavý nápad a dokážou v určitých momentech skvěle navodit pocit daného místa a skutečnosti. Kdyby Chambers pokračoval v rozvíjení myšlenky krále ve žlutém i v dalších povídkách, zajistil by si u mě rozhodně lepší hodnocení. Zbylé příběhy jsou o poznání chudší (jeden příběh je dokonce vystavěn na našem gymnaziálním slohovém útvaru "klišoidního" závěru nakonec to byl všechno vlastně jenom sen). Pak jsem si půjčil druhou sbírku povídek od Lovecrafta a skoro bych vyvážil celou knihu Chamberse první povídkou, kterou jsem četl - Bezejmenné město.

Asi jsem měl příliš velká očekávání a hlavně očekávání jiným směrem. Nic to však nemění na tom, že se ohledně prvních povídek stal Chambers svým hororovým a snovým (protiklady reality a snu, bláznovství a příčetnosti - co je vlastně co, kdo je opravdu bláznem) motivem důstojnou inspirací pro Lovecrafta. Obecně se však Král ve žlutém pro mě stal díky svému velkému nedostatku celkové koncepce (a potenciál zde byl) jen velkou fantazijní bublinou, kterou sice budu moct nafukovat dle své libosti, ale nikdy pro mě nenabude dostatečně ostrých tvarů, abych ji mohl alespoň zčásti považovat, i ve světě snů, za reálnou. 

Medobraní

Dobrý večer,

abyste se pořád neptali, jak to vlastně je, tak tady máte návod, jak si vytočit med.

Předpokladem je samozřejmě včelstvo v plné síle, které již zavíčkovalo nebo zavíčkovává plástve medu.

Plástve vyberte (nenechte se moc poštípat!) a přivezte si v kysince k medometu. Dejte si pozor, protože včely u pláství zůstávají a určitě nějakou do bedničky zavřete. Pracujte rychle, aby plástve nevychladly, teplý med je tekutý med a lépe ho vytočíte.

Plástve opatrně odvíčkujte - hřebenem s ostrými hroty odtrhejte vosk, kterým je voština zavíčkovaná. Na vosku zůstává ještě něco medu, a tak ho dáváme stranou a necháváme skapat; moc dobré je si kus takového vosku vyžvejkat - vycucnete všechen med a vyplyvnete čistý vosk. Pokud máte medomet na čtyři protilehlé plástve jako my, dávejte proti době stejně těžké, aby se vám při odstřeďování vytáčely rovnoměrně a aby vám v medometu nelítaly. 

Během vytáčení plástve několikrát otočte a hlavně začněte na malých otáčkách a postupně přidávejte - těžké plné plástve plné medu by se vám jinak potrhaly (můžou vážit i 2,5 kg)

Med se ještě cedí přes dvě síta různé hrubosti, aby kousky vosku (případně sem tam včel nebo larviček) med, který už bude určený k nalévaní, neznečistily.

Med přeléváme z malé konve s nálevkou do veliké bandasky, aby se ještě nějaký čas čeřil - unikly z něj všechny bublinky vzduchu, které se do něj během vytáčení a cezení dostaly.

Tak a za týden můžeme nalévat do sklenic nebo začít míchat med na pastovaný.

Mějte se pěkně, my si jdeme dát mátový čaj s medánkem a jablkové šátečky s medem a ořechy :-) Evička a Anička

Recenze vietnamských a thajských polévek

Ačkoliv je již za námi studentské období instatních jídel a vaření z polotovarů, nemohli jsme nechat ležet šanci zkusit nudlové polívky vyššího ranku než čtyřgramové clever za 3,90.
Metr objevil při cestě na Albertov malou samoobsluhu, kde mají poměrně velký výběr nám neznámých a poměrně autenticky vyhlížejícíh balíčků a kelímků.
Zakoupili jsme si každý dvě, měli jsme tedy čtyři úplně různé příchutě.

 METR: Kuřová polévka Oh Ricey! Pho Ga v pytlíčku (Vietnam). Balení je luxusní, dokonce jsou nudle ve vlastním pytlíčku. Jedinou nevýhodou balení je, že polévkové koření je smíchané se zeleninou – tj. mexickým sušeným koriadrem (jak jsme zjistili z obalu). Takže člověk nemá na výběr, že si tam tu trávu nasype. Příprava docela jednoduchá, ale chce to spíše širokou misku než talíř, protože jednak jsou nudle dost vysoké, takže do talíře nestačej, a navíc to chladne velmi rychle. Miska je praktičtější do ruky. První dojem z chuti dobrý, docela to chutnalo i kuřecově, samotné nudle byly dobré, asi lepší než klasické vaječné. Závěrečný dojem z chuti: shrnul bych to jako dobrou polívkiu, ale člověk by si měl dávat pozor na velkou koncentraci zelených objektů, který po rozkousání nechuntjí zrovna dobře. Možná, když si na to člověk zvykne, tak si na to přijde na chuť.

ANIČKA: Hovězí polívka Oh Ricey! Pho Bo v pytlíčku. Jednoznačným plus jsou rýžové nudle, které jsou opravdu lepší než ty malé kulaté kudrnaté v klasických polévkách. Jsou o dost lepší. Kořenící směs nebyla nijak pálivá, jako příšerné minus bych ale označila mexický koriandr, který chutná jako saponát. Kdyby tam nebyl, polívka by byla vážně děsně dobrá. Vodu s zelenými koriandrovými kousky jsem pak nedojedla.

METR: Hovězí Mama cup v kelímku (Thajsko): Když jsem otevřel kelímek, uviděl jsem polévku. Ovšem předtím ještě pár pytlíčků a vidličku. Pak se uvařila voda, zalila polívka, přidala chuť a mastnota, zamíchalo se to vidličkou, která trochu vrže, a nechalo vykynout pod pokličkou. A pak se to snědlo a bylo to dobrý. Chuť byla překvapivě sladká (až perníčková!), nudle byly nudlový, asi rýžový jsou lepší, a nebyl tam ten divnej zelenej blemc, což jsou plusový body. Byly tam prazvláštní granulky, možná sojového masa, který nebyly špatný.

ANIČKA: Krevetí polévka Mama cup v kelímku: Kelímek je trochu termo - má dvě vrstvy, takže se dá horký pohodlně držet v ruce a jídlo vydrželo teplé hodně dlouho. Vidlička na poměry takového produktu překvapivě bytelná. Nudlí hodně a pořád rostly! Zklamala mě přítomnost mexického koriadnru. Snědla jsem nudle a vodu jsem nechala, protože to se fakt nedalo.

Nakonec přinášíme veselý obrázek rohlíku, který vypadá jako slimák, a nekvalitní fotku jahodového koktejlu s pomíkovou šťávou a mátou (ale ještě před zmixováním).

Majte sa pekne a dovi! :-) A+M

Puzzle a zase puzzle

Také rádi stavíte puzzle? Já hrozně. Tedy, vždy jednou za čas mě chytne amok a postavím všechny puzzle, co máme doma.

Nedávno se nám v práci stala vtipná věc. Pracujeme s Aničkou v antikvariátu a nedávno jsme vykoupili puzzle. Velká stará mapa na 1500 dílků. Nikdo ale nevěděl jestli jsou kompletní. Tak je jedna slečna spočítala a vyšlo jí, že jich je 1530. Tak to bylo divný. Kdyby jich bylo míň, tak ok, některé dílky chybí. Ale víc? No, tak jsme s Aničkou vyměkly, vzaly puzzle domů a postavily. Žádný kousek nechyběl a skutečně jich bylo 1530:).

 

A jen něco málo ze zajímavostí puzzlí. První puzzle se zřejmě objevily v 18. století v Londýně. Největší puzzle (co do dílků) na světě mají 32 256 dílků. Plochou největší puzzle mají přes 5 000 m² , avšak mají menší počet dílků. Velikost jednoho dílku je 50x50 cm.

 

Skořicový šneci Kanelbullar

Tento příspěvek bude mít velmi krátký úvod, protože slovo klasika: "Šneka!" nelze jen tak překonat.

Bezvadný pečící blog devceuplotny.cz a jaho autorka Kristina už mi poskytly mnoho inspirace; ke švédským skořicovým šnekům zvaným kanelbullar už jsem se však vrátila po několikáté, protože jsou opravdu výborný.

Je asi zbytečné se rozepisovat s návodem, když ho Kristina takhle hezky představila:
http://www.devceuplotny.cz/Recepty/Kynute-testo/Kanelbullensdag-den-skoricovych-sneku

Jen bych za sebe doplnila, že dávám raději třtinový cukr (jako v poslední době skoro do všeho), že umotané roládky je lepší krájet hned a vyskládat na pečící papír a nečekat až se předchozí plech v troubě upeče - těsto má tendenci řídnout a pak se šneci hůře krájejí - a že nejlepší jsou hned po vychladnutí, maximálně druhý den, třetí den už začínají být tužší.

Mimochodem, dočetla jsem Příliš mnoho Kateřin a nijak nadšená tedy nejsem, hezky napsáno, ale zápletka prakticky chybí. A na příště si pro vás s Metrem připravujeme recenzi vietnamských a thajských nudlových polévek. No něco exkluzivního! Ahoj, A. :)

Co teď čtu

V poslední době vychází tolik bezvadnejch knížek s obálkama, z nichž zrak přechází. Pamatujete na odporné hnusné obálky z let devadesátých? V antiku se dnes a denně smějeme nad některými zrůdnostmi a to zejména z řad ženských románů. Dne, aby chodil člověk do knihkupectví jen se kochat vizuální stránkou věci.


Každopádně obálka mě přitáhla k trilogii detektivních společenských románů Petera Mayeho (Peter May) ze skotského ostrova Lewis kdesi na konci světa. První díl Skála jsem slupla za tři dny (bylo by to dříve, nebýti pilné práce v Libiči, haha :)). Ostrov větrný, zcela bez stromů se zástupem sveřepých postav, zaplněný duchy skotské gealské minulosti je pro temný společenský román s krimi zápletkou ideální místo a dějiště pro knihu, která se mi líbila rozhodně nejvíce v tomto roce a možná i nějaké ty měsíce dál. Ve své fatalitě nevyhnutelného, které pomalu houstne a bobtná, hodně připomíná McEwanovo Pokání. Stylem vyprávění a zejména jazykem mi hodně evokovala Kmotra. Kupodivu ani tak mi nepřipomíná severské krimi, které moc nemusím.
Druhého dílu (Muž z ostrova Lewis) se nemůžu dočkat, a pokud se nedostaví pevná vůle, koupím ho hned ve čtvrtek.


Abych odlehčila, pokračuji s Příliš mnoho Kateřin od Johna Greena. K autorovi jsem byla dost skeptická, zejména kvůli ukázkám na film podle jeho předlohy Hvězdy nám nepřály. V poslední době slyším a vidím z několika stran chválu, tak jsem si řekla proč ne. A po pár desátkách stran překvapivě dobré :). (Že bych si troufla i na Hvězdy?)


Klasicky mám rozečteného nějakého toho Oldřicha z Chlumu, ačkoliv se musím přiznat, že zrovna Zdislava a ztracená relikvie se mezi moje oblíbené díly asi nezařadí. Nějak se tomu nemůžu dostat na kobylku. Takovou Mstu písecké panny jsem slupla jedna báseň.
Příští měsíc má vyjít oficiální Vondruškův průvodce, životopis a pojednání o Oldřichovi z Chlumu, fakta versus fikce. Toho se už nemůžu dočkat.


Na seznamu knih ke koupení mám Tajemství letního odpoledne (K. Morton) a také dívčí romantiku Elita (K. Cass) - ale tu musím mít už jenom kvůli té úžasné obálce.

Mimo knih jsou aktuální oblíbenci: Daredevil od Netflixu, mrkvový koláč, stále mumínci, frézie a těšíme se těšíme na Svět knihy.


Vím, že se všichni šprtáte a nevim, jestli kluci dorazíte tendle týden, ale napište mi, jestli už jste mrkli na toho Daredevila :).
Ahoj, A.

Citronový koláč ála bistro Mikyna

Možná už jste slyšeli/viděli/chutnali, že na 5. květnu je nové vegetariánské bistro, Mikyna v kuchyni.
Přiznám se bez mučení, že vegetariánské osazenstvo světa moc nechápu, uniká mi jejich motivace - nicméně to je šumák a můj problém. Ale Mikyna mě teda dostala. Vařejí tam v-ý-b-o-r-n-ě!!! VÝBORNĚ!!! Dýňový quiche s nivou je exluzivní, ale náš naprostý favorit je jejich citronový koláč! Seděli jsme tam před třemi týdny s Evičkou a sousto po soustu se snažili určit složení. "Hmm, to nebude jen obyčejné těsto na quiche, to je určitě linecké." "Je v tom krému i nějaký tvaroh nebo zakysaná smetana?" Byla to zábava. Nicméně stalo se, že se mi citrónový koláč z Mikyny podařilo jakž takž zrekonstruovat.

Linecké těsto jsem udělala podle následujícího návodu:

200g másla, 2 žloutky, 100g cukru moučky, 300g hladké mouky, vanilkový cukr - prosátou mouku a cukr zpracujeme s máslem, žloutky. Vypracujeme hladké těsto, nejlépe necháme chvíli odpočinout a pak opatrně rozválíme (hodně se trhá!) a vtlačíme do formy, pekáčku. Těsto si upečeme, na nějakých 180 stupňů dokud hezky nezezlátne.

Pak následuje citronový pudink - 3 velké citrony, nejlépe nějaké chemicky neošetřené - ostrouháme z nich kůru a vymačkáme šťávu, 3 a půl lžíce škrobu, hrnek cukru krupice, 3 žloutky, hrnek mléka a asi 2 lžíce tvarohu.

V hrnci smícháme citronovou šťávu, kůru, škrob, cukr, žloutky a mléko. Za stálého míchání se vám postupně ze směsi stane hutný pudink. Necháme trochu vychladnout, ale stále občas promícháme, aby se neudělaly hrudky nebo škraloup a postupně přidáme trochu tvarohu.

Úplně navrch jsem s pěti bílků, co zbyly, vyšlehala s cukrem pěnu a nechala ji v troubě těsně pod spirálou trochu zatáhnout. Lépe by se ale hodil ten velký zapalovač na plyn, aby to bylo rovnoměrnější a jaksi estetičtější. Koláč nechte přes noc v lednici, aby pořádně ztuhnul. 

Určitě zajdětě do Mikyny, ochutnat jejich dobrůtky, je to po cestě k Neptunovi, tak se cestou zpátky můžem stavit na pívo :-). Mějte se hezky, A.